Do posledního dechu... Pokud se z obláčků dívají moji dva dědové, tak už poslali hezkou řádku lidí do prdele.

Jak jsem čekal na bílou paní

Neděle v 9:54 | 77
Hned na začátku musím říct, že jsem čekal na dvě a pokaždé tam strašil někdo jiný.

První byla z knihy pověstí a nesetkal jsem se s ní ani na jednom z míst, kde se měla vyskytovat, ani podle letního a ani podle zimního času, ani ve dne a ani v noci. Asi budu muset zkusit jiný hrad a pověst podle jiného autora.
Hradní zeď která za ještě něco stála strhli v minulosti při těžbě dřeva, rybníček už je spíš jen bažina a u studánky je takový hluk od silničního provozu, že se jí ani nedivím, že už tam nechodí...

Druhá byla z pohádky, ale jinak z masa a kostí a taky se to nezdařilo.
Poslední naděje upírám k hradu Krakovec, ale letos už kopretiny asi neporostou, tak to odložím na příští rok.
Třeba mi tu kopretinu podá, já si ji vezmu, stanu se také nesmrtelným a pak budeme chodit spolu strašit na všechny ty hrady, na které jsem nevyhrál ty vstupenky.

V tom zabahněném rybníčku by se spíš uchytila lesní panna, proměňující se v bílou laň, která mládence láká do bažin v pověsti Flirt u studánky z knihy Záhadný zub, kterou napsala Miroslava Moučková. Při prvním setkání rytíř ještě vyvázl životem. Nestačila mu ale do rána dokázat svou lásku a při dalším setkání ho nekompromisně utopila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama