Do posledního dechu... Pokud se z obláčků dívají moji dva dědové, tak už poslali hezkou řádku lidí do prdele.

Moje slovo platí

15. května 2018 v 23:22 | 77
Člověk se čas od času dostane do různých životních situací. Je těžké slibovat a nebo dávat slovo v případech, kdy splnění nemůžete ovlivnit jen vy sami a záleží i na jiných. Pokud jste ale schopni dostát svému slovu jen sami za sebe, tak je to úplně o něčem jiném. A za největší zlo považuju takový slib nesplnit. Já jsem takové slovo dal a rozhodně jsem si z té osoby nedělal blázny. Tehdy jsem ale ještě vůbec nic nechápal, dneska už chápu docela hodně. Víte, bylo to celou dobu jako v tom filmu Maratónec. Kdy se ten válečný zločinec pořád ptá: "Je to bezpečné?" A dotazovaný vůbec neví o co jde a na všechno příjde až mnohem později. A pak celý obsah kufru "se zlaťáky" letí do té stoky i s tím gestapákem. A je tam velice dobře viditelný vývoj postavy hlavního hrdiny, kdy je zprvu považován za H. H. z pohádkové knihy. V okamžiku kdy ho ale doženou až na okraj pomyslné propasti, je to první písmeno H. velmi rychle fuč a hra se obrací. Můj život nikdy neřídil počet květináčů před domem a nebo konviček na zahradě. Dnes je tam ale jen jeden květináč a poprvé za celou dobu to má svůj důvod a význam.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama