Do posledního dechu... Všechno nebo nic... Lepší holub na střeše... Hlavou proti zdi...

Květen 2018


Jak v Mrlínku mazali zemskou osu

16. května 2018 v 7:07 | 77
Humorné vyprávění od Bohumila Řezníčka, který čerpal ze Záhorské kroniky, nás zavede do malé obce kousek od Bystřice pod Hostýnem. Místní obyvatelé kopali v lese poklad a místo něj narazili na otáčející se válec. Ten vrzal a skřípal, došli k závěru, že se jedná o zemkou osu. Tak ji lidé namazali, aby to na světě klapalo lépe. Hostinec U Zemské osy tam mají dodnes.



Moje slovo platí

15. května 2018 v 23:22 | 77
Člověk se čas od času dostane do různých životních situací. Je těžké slibovat a nebo dávat slovo v případech, kdy splnění nemůžete ovlivnit jen vy sami a záleží i na jiných. Pokud jste ale schopni dostát svému slovu jen sami za sebe, tak je to úplně o něčem jiném. A za největší zlo považuju takový slib nesplnit. Já jsem takové slovo dal a rozhodně jsem si z té osoby nedělal blázny. Tehdy jsem ale ještě vůbec nic nechápal, dneska už chápu docela hodně. Víte, bylo to celou dobu jako v tom filmu Maratónec. Kdy se ten válečný zločinec pořád ptá: "Je to bezpečné?" A dotazovaný vůbec neví o co jde a na všechno příjde až mnohem později. A pak celý obsah kufru "se zlaťáky" letí do té stoky i s tím gestapákem. A je tam velice dobře viditelný vývoj postavy hlavního hrdiny, kdy je zprvu považován za H. H. z pohádkové knihy. V okamžiku kdy ho ale doženou až na okraj pomyslné propasti, je to první písmeno H. velmi rychle fuč a hra se obrací. Můj život nikdy neřídil počet květináčů před domem a nebo konviček na zahradě. Dnes je tam ale jen jeden květináč a poprvé za celou dobu to má svůj důvod a význam.

Nové logo k dopravnímu značení

15. května 2018 v 21:12 | 77
Mám nové logo do volitelného boxu. Počítač ale pořád stávkuje, tak se o něj podělím aspoň formou článku. A jak vlastně ty články píšu a přidávám fotky? Tak jako za starých časů při práci s příkazovým řádkem. Základní kódování pro formátování a přídávání obrázků se mi podařilo rozluštit a tak to zadávám všechno ručně v textovém editoru včetně přístupových cest k obrázkům a pak kopíruju na blog. Hrůza že? Ale funguje to... Někdy hůř a jindy lépe...



Hrádek nad obcí Prusinovice u Holešova

14. května 2018 v 7:07 | 77
Před nedávnem byl uveřejněn článek, ke kterému jsem nemohl z technických důvodů přidat fotky. (http://cestyzknih.blog.cz/1804/starousedlici) Když jsem zříceninu našel, nestačil jsem se divit. Příkop s valem, který hrádek obepíná je jistě původní. To ostatní je však dílem novodobé lidské tvořivosti. Místní stavbu nazývají Vila.



Trénink na lucerničky

11. května 2018 v 19:19 | 77

Plněné pečené brambory ve slupce

11. května 2018 v 16:37 | 77
V pořadu o kuchaři, který navštěvuje cizí země byl celkem zajímavý recept. Dal by se připravit i venku ve žhavém popelu a tak jsem s jeho vyzkoušením neotálel. Střed brambory odstraníme vykrajovátkem na jadřince. Naplníme podle vlastní chuti, zazátkujeme vykrojeným kouskem a pečeme do změknutí. Já jsem žádnou směs z ryb nebo masa nepřipravoval. Použil jsem trampské cigáro, které zbylo z opíkání. Do toho otvoru padlo jako ulité i se snítkem rozmarýnu. Zazátkoval jsem posolil a upekl šest kousků, po kterých se jen zaprášilo. Zajímavá by mohla být i kombinace s aromatickými sýry. Zeleninová obloha s dipem dotvořila opravdu velmi chutný pokrm. Jsem rád že jsem se do něj pustil, na první pohled vypadal obyčejně, ale při ochutnání předčil očekávání.



Můj sen

10. května 2018 v 21:31 | 77
Vždy jsem snil o tom, že se setkám s autorem blogu, který čtu a který se mi líbí, pokud ten zájem bude oboustranný. Domluvit si schůzku na veřejném místě a jít do toho. Zjistit, že na tom druhém konci drátu se dají najít fajn lidé. Doufám, že se mi to jednou splní. Že nebudu muset znovu k jezírku v některé z jeskyní a házet tam tu minci. A jaký mám důvod. Stejný jako když jsem například sám přespával v lese a nebo když fotím lidi na ulici. Splnit si sen, posunout se dál a překonat sám sebe. Mám v dobrém dosahu Brno, Kroměříž a Uherské Hradiště.

Předzahrádka

10. května 2018 v 16:18 | 77
Počet květináčů v předzahrádce se mění, protože kromě tří velkých rozmarýnů a dvou už téměř třicetiletých citroníků pěstuju spoustu dalších rostlin. Nemám rád stereotyp tak výzdobu obměňuju. Semínka citrusů jsem zkoušel sadit už od první třídy základní školy. Velikostí citroníku pod oknem se nenechte zmást, je pěstovaný jako bonsaj v malé nádobě, ale bez tvarování. Dále je tam k vidění spoustu kamenů, které vozíme z výletů.