Do posledního dechu... Pokud se z obláčků dívají moji dva dědové, tak už poslali hezkou řádku lidí do prdele.

Starousedlíci

25. dubna 2018 v 7:07 | 77
Musím říct, že mám většinou velmi dobrý dojem z místních lidí, když někam přijedu. Není problém zeptat se na cestu nebo si jen tak pokecat. Prostě cítíte tu vřelost a ochotu bez nějaké povýšenosti, chytráctví, uštěpačnosti nebo jiných úmyslů... Zrovna teď mám v hlavě příhodu z výletu, při hledání zříceniny u Prusinovic. Článek zatím otištěn nebyl, ale snad později bude i s fotodokumentací. Radil jsem se s několika místními, kudy se bude nejlepší vydat. Ta zřícenina nebyla vůbec turisticky značená. Zrovna při hovoru kolem nás projížděla paní na Babetě, podél hřiště po polní pěšině, k místu kam jsem byl nasměrován. Já jsem to vzal autem jinou cestou, abych se přiblížil co možná nejblíž a pak podle okolností nasadil vlastní nohy a nebo koloběžku. Když jsem přijel k rybníku, který měl být výchozím bodem, ona tam stála jako kouzelná babička. Otázkou je, zda to byla náhoda? V mém životě se náhody moc nedějí... Zeptal jsem se jí kudy dál, ukázala mi cestu, nastartovala a odjela. A tak jsem cíl bez problémů našel.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama