Do posledního dechu... Všechno nebo nic... Lepší holub na střeše... Hlavou proti zdi...

Duben 2018

Ohlédnutí

27. dubna 2018 v 7:07 | 77
V předešlých dnech měla například kromě výletů do Kvasic a na zříceninu Šaumburku a Zubříče vyjít také aktuální reportáž o pěstování mojí zeleniny nejen v pařeništi a foliovníku. Dále pak ukázka pokusu o makro fotky květin bez speciálního objektivu na makro. Jde to i se zrcadlovkou se základním objektivem, pokud zrovna moc nefouká. Nejzajímavější co jsem v Kvasicích viděl byl ořešák černý, loni vyhlášen jako strom roku. Šaumburk je s nadmořskou výškou 608 m nad mořem prozatím nejvýše položený sjezd tohoto druhu, který jsem na koloběžce uskutečnil. Ale bylo to tam celkem o ústa... Pokud výjde dnešní poslední přednastavený článek, tak jsem pořád bez možnosti přidávat fotky.

Někde je to zakleté

26. dubna 2018 v 7:07 | 77
Tím zakletým místem jsou pro mne Hostýnské vrchy, přesto bych se tam ještě někdy rád vrátil. A proč zakleté? Potkaly mne tam tři nemilé příhody. Už při příjezdu jsem byl místními varován, ať nedám na turistické značení, že by mohlo vést kdovíkde... A taky že vedlo... A mám to i nafocené... Bylo vedro k padnutí a to marné hledání bylo už celkem dost úmorné. Byl jsem rád, že jsem dojel do kempu, postavil stan, umyl se, něco málo zakousl a zalehl. Nebylo to totiž první místo, které jsem toho dne navštívil a už jsem toho měl odpoledne celkem dost v nohách. Druhý den jsem odpočatý zříceninu Křídlo na druhý pokus zdolal. Při druhé příhodě jsem byl lehce kousnut psem majitelky kempu. Nezbylo nic jiného, než si pro jistotu vyžádat očkovací průkaz a nafotit si ho i s tím kousnutím. A do třetice jsem k večeru narazil na úplně opuštěný kemp v Držkové, kde jsem se chtěl ubytovat. Přitom byl v aktuálních propagačních materiálech uváděn jako funkční. Bez tekoucí vody bych to nějak vyřešil, ale nebylo se tam kde "schovat" a s autem už vůbec ne. Byl bych tam vidět jako na dlani. Taková na první pohled opuštěná, ale přitom veřejná místa pro nocleh nevyhledávám. Tak jsem jel jinam... Zakletá je ale jen jedna strana té hory a jen ten jeden hrad... Také třeba v Hranicích pro změnu řádil v autě nějaký rarach, možná jsem ho přinesl v batohu od propasti. Nakonec jsem musel odpojit i baterii, aby nebyla díky pomatenému čidlu přes noc úplně vybita.

Starousedlíci

25. dubna 2018 v 7:07 | 77
Musím říct, že mám většinou velmi dobrý dojem z místních lidí, když někam přijedu. Není problém zeptat se na cestu nebo si jen tak pokecat. Prostě cítíte tu vřelost a ochotu bez nějaké povýšenosti, chytráctví, uštěpačnosti nebo jiných úmyslů... Zrovna teď mám v hlavě příhodu z výletu, při hledání zříceniny u Prusinovic. Článek zatím otištěn nebyl, ale snad později bude i s fotodokumentací. Radil jsem se s několika místními, kudy se bude nejlepší vydat. Ta zřícenina nebyla vůbec turisticky značená. Zrovna při hovoru kolem nás projížděla paní na Babetě, podél hřiště po polní pěšině, k místu kam jsem byl nasměrován. Já jsem to vzal autem jinou cestou, abych se přiblížil co možná nejblíž a pak podle okolností nasadil vlastní nohy a nebo koloběžku. Když jsem přijel k rybníku, který měl být výchozím bodem, ona tam stála jako kouzelná babička. Otázkou je, zda to byla náhoda? V mém životě se náhody moc nedějí... Zeptal jsem se jí kudy dál, ukázala mi cestu, nastartovala a odjela. A tak jsem cíl bez problémů našel.

Mé fotografické začátky

24. dubna 2018 v 7:07 | 77
Fotografovat jsem začal v době, kdy jsem ještě o digitální technologie neměl ani tušení. Poprvé jsem opravdu fotil až s fotoaparátem Olympus Trip AF 30 a pak následoval přístroj Konica Lens se zoomem 35-62 mm. Měl jsem možnost držet v ruce i jiné foťáky včetně digitálních, ale to byla spíš krátkodobá záležitost. Focení na film mělo kouzlo v tom, že nebylo možno cvakat a cvakat, protože by to lezlo příliš do peněz. Při každém zmáčknutí spouště bylo nutno si vše dobře promyslet. Výsledek i s kvalitou byl překvapením teprve až při dodání vyvolaných fotek z fotolabu s odstupem času třeba i několika měsíců. Pak jsme fotky prohlíželi a vzpomínali na místa a zážitky. Držet v ruce papírovou fotku je prostě zase úplně jiný požitek, než jen procházet galerii v počítači. Z toho důvodu už jsem tvořil i fotoknihu jako dárek k narozeninám. Připravuju podklady i pro moji vlastní a ta půjde do tisku až dosáhnu 77 stran. V budoucnu chci vydat kalendář památek a zajímavých míst. Snad se do roku 2020 podaří najít dvanáct bytostí z pohádek a pověstí pro zapózování. První soukromý pokus pro rok 2018, doma tištěný dvanácti stránkový, již mám hotový. Pokaždé když obrátím nový list, vzpomenu si na krásná místa a zážitky, které jsem si užíval v loňském roce.

Hodit minci?

23. dubna 2018 v 20:09 | 77
Začátkem dubna jsme po delší době opět navštívili překrásnou jeskyni Balcarku. Moravský kras má samozřejmě všechny jeskyně krásné, nerad bych některou urazil, protože to vím z vlastní zkušenosti. Jak to tak bývá, i zde mají kouzelné jezírko. Do roka po hození mince má vyplnit přání. Hodit a nebo ne? Já jsem nehodil, protože nehodlám čekat rok. Ale ono to asi hodně záleží na tom, kdo má jak ta přání náročná...

Poděkování a technické problémy

23. dubna 2018 v 7:15 | 77
V první řadě bych chtěl moc poděkovat za umístění na titulní stránku v blogu dne, po tak krátkém čase od založení mého blogu bych to opravdu nečekal. Mám teď technické problémy s počítačem, můžu na blog pouze psát, ale nemohu přidávat fotky z galerie a ani text formátovat. Pokud se mi je nepodaří odstranit, koupín raději nový počítač, do repasu už znovu nepůjdu. Veškeré fotky které jste si mohli prohlédnout jsou prozatím z kompaktu do kapsy Nikon Coolpix S3300. I s podobným foťákem jdou udělat pěkné snímky a vydal jsem s ním i pohlednice a fotohrníčky. Na trochu lepší focení už mám zrcadlovku Canon EOS 100D. Používám ale pouze mobilní internet, tak optimální velikost souboru pro umístění je cca 100 kB a to je od původní velikosti z fotoaparátu na hony vzdálená kvalita... Moje fotky jsou z valné většiny dokumentární a ne vždy hledím na poučky a snímek si cvaknu tak jak se to líbí mně. Fotoaparát používám jako deník ze kterého mohu zpětně vyčíst datum a přesný čas návštěvy určitého místa. Fotím i informační tabule, proto není problém dohledat jakékoliv informace. Dokumentuji také turistické rozcestníky, to se hodí při plánování dalšího výletu, pokud mířím do stejných končin. Řídím se pravidlem, že škoda je jedině té fotky, která nebyla vyfocena.

Kopec Vražisko

22. dubna 2018 v 7:07 | 77
Pověst Rubanica od Jindřicha Spáčila mne zavedla ke kopci Vražisko. Narazíme na něj při cestě z Kroměříže do Kvasic. Stojí zde kaplička postavená roku 1763. Pověst popisuje jak v roce 1423 husitská vojska obléhala Kvasice. Manželka kvasického pána Miloty z rodu Benešoviců Anna z Cimburka utíkala tajnou chodbou s dětmi a družinou. Východ z podzemí nedaleko Vražiska byl vyzrazen a všichni prchající byli porubáni. Milota vzdoroval do posledního dechu a uhořel i s purkrabím Rackem.



Kampanila v Těšnovicích

21. dubna 2018 v 7:07 | 77
V povídání Proč těšnovická zvonice utekla kostelu od Jindřicha Spáčila se můžeme dočíst o samostatně stojící zvonici vedle kostela v obci poblíž Kroměříže. Stavba byla inspirována architekturou v Itálii. Navíc píše, že při opravách kostela v roce 1967 byl nalezen románský portál i kamenné ostění, takže historie kostela sahá opravdu hodně do minulosti.



Zvonice



Pozůstatek románského slohu

Rymice - větrný mlýn

20. dubna 2018 v 7:07 | 77
V muzeu lidových staveb v Rymicích u Holešova mají kromě chaloupek, které v době mé návštěvy procházely opravou, i větrný mlýn a tvrz s expozicí z regionu.